Rudolf Steiner

Kdo byl Rudolf Steiner?

Rudolf Steiner (1861–1925) byl filozof, přednášející, publicista a zakladatel antroposofie, jím rozvinuté „duchovní vědy“, která chápe duchovní a hmotný svět jako nerozlučně spjaté. Vzešlo z ní několik praktických hnutí: waldorfská pedagogika, antroposofická medicína, antroposofické umění a biodynamické zemědělství. Pro biodynamiku je Steiner zakladatelskou postavou par excellence: k němu se vztahují všechny základy metody.

Steiner byl mimořádně plodný myslitel s obrovským dílem přednášek a spisů. Pro biodynamický lexikon není podstatné celé jeho dílo, ale jediná pozdní událost: cyklus přednášek z roku 1924, jímž postavil zemědělství na nový základ.

Jeho role pro zemědělství

V roce 1924, v posledním roce svého života, přednesl Steiner na statku Koberwitz (v tehdejším Slezsku) Zemědělský kurz: osm přednášek před zhruba stovkou zemědělkyň, zemědělců a statkářů. Podnětem byly rostoucí obavy rolníků: s nástupem umělých hnojiv pozorovali klesající úrodnost půdy, horší kvalitu osiva a zdravotní potíže zvířat. Steiner neodpověděl jednotlivými radami, ale novým celkovým obrazem zemědělství.

Z těchto přednášek pocházejí ústřední myšlenky metody: vůdčí představa podnikového organismu (podnik jako „v sobě uzavřená individualita“), biodynamické preparáty s jejich recepturami a pojetí hnojení jako „oživování země“. Steiner své pokyny výslovně nechápal jako hotový recept, ale jako podnět k výzkumu; vyzval přítomné, aby prováděli pokusy a ověřovali účinky.

Steiner a uvedení do praxe

Sám Steiner propracování metody téměř nezažil: zemřel v roce 1925. Práci odvedli jeho žáci a nástupci: Ehrenfried Pfeiffer se spolu s Itou Wegmanovou a Guntherem Wachsmuthem podílel na výrobě prvních preparátů a generace praktiků a autorů (Wistinghausen, Maria Thunová, Pierre Masson, Walter Stappung) rozvinuly jejich výrobu a použití až do podrobné praxe, která platí dnes. Z hnutí vzešel svaz Demeter.

Zařazení

Steinerovo dílo je rozsáhlé a sporné. Jeho zemědělské pokyny vycházejí z jeho duchovědného pohledu na svět a nejsou odvozeny z přírodovědného výzkumu, což mu dodnes vynáší kritiku i obdiv. Lexikon proto jeho pojmy uvádí jako výchozí koncepty metody a zařazuje je; nepředkládá je jako ověřené přírodní zákony a nemisionaří. Nesporný je Steinerův historický vliv: bez Zemědělského kurzu by nebylo ani biodynamické hnutí, ani jeho prostřednictvím podstatné podněty pro celé ekologické zemědělství.