Skladování preparátů

Jak se biodynamické preparáty skladují?

Po vykopání se preparáty uchovávají tak, aby zůstaly živé a vlhké, ale nezkazily se. Osvědčený postup: preparát obložený vrstvou rašeliny (vrchovištní rašeliny) nebo neošetřeného kokosového vlákna se skladuje v chladu a bez mrazu v nádobě ze dřeva, hlíny nebo kameniny. Všem hotovým preparátům škodí příliš vysoká vlhkost vzduchu a mokro; změny se projevují zatuchlým pachem a plísní. Pečlivě skladované preparáty si zachovávají účinnost nejméně rok, často několik let. Neměly by stát v blízkosti uskladněné úrody.

Jednotlivé preparáty

Roháček 500 po vykopání a hrubém očištění buď zůstane v rohu (zabalený v suché rašelině), nebo se z něj vyklepe. Osvědčilo se skladování v mírně proschlých koulích: obsah asi čtyř rohů se prohněte do koule o průměru asi 8 cm, několik dní se suší ve vzdušném stínu, dokud se v ní nemohou vyvíjet půdní organismy ani semena, a pak se uloží do suché rašeliny v dřevěné nebo hliněné nádobě. Roháček by se měl vyrábět každý rok znovu; malý přebytek lze smíchat s čerstvým materiálem.

Pevné kompostové preparáty (502–506) se oddělí od zbytků obalů, případně se rychle usuší ve stínu na lískách a skladují se odděleně od sebe, každý obložený alespoň 5 cm rašeliny nebo kokosového vlákna ve vlastní nádobě ze dřeva, hlíny nebo kameniny. Nemíchají se, protože každý si má zachovat svou vlastní kvalitu. Navrch se položí víko rovněž vyplněné rašelinou.

Tekutý kozlík (507) se uchovává v uzavřených skleněných nádobách v chladu, suchu, bez mrazu a v tmavé místnosti.

Křemenáček 501 je výjimkou: skladuje se v suchu a na světle, nejlépe ve skleněné nádobě (nebo se ponechá v rohu), tedy přesně opačně než roháček, který se udržuje vlhký a ve tmě. To odráží polaritu obou preparátů: roháček patří k vlhké zemské sféře, křemenáček ke sféře světla. Křemenáček je navíc velmi dlouho trvanlivý, zatímco roháček by se měl pokud možno vyrábět každý rok čerstvý.

Vlhké, nebo suché? Otevřená otázka

Zda pevné kompostové preparáty skladovat vlhké jako zemina, nebo sušené (jako léčivé byliny), je v praxi otevřená otázka a rozhoduje se individuálně. Obě cesty mají výhody i nevýhody.

Preparáty skladované vlhké mají ve vlhkém prostředí kompostu podněcovat přeměnné procesy; všechny půdní organismy tuto vlhkost potřebují a uspořádávající síly se považují za účinné právě ve vlhkém prostředí. Nevýhoda: preparáty se mohou rozložit až na humusové drobty. Pak se staly produktem látkové výměny půdních organismů, zeminovatěly a už je nelze od sebe rozlišit (stále se však považují za účinné).

U preparátů skladovaných suše se účinnost sušením zakonzervuje ve stadiu získání a znovu se aktivuje až po vložení do vlhkého kompostu. Preparáty si tak několik let uchovávají svůj původní stav. Nevýhody: mohou se v nich usadit moli a příliš dlouhé ležení na vzduchu při sušení může snížit účinnost. Odpovídá to staré lékárnické praxi, kdy se léčivé byliny suší jako droga a účinnými se stávají až opětovným zvlhčením.

K čemu je obal z rašeliny nebo kokosu?

Obal udržuje stálou vlhkost a chemicky neutrálně odstiňuje preparát od okolí. Slouží tedy regulaci vlhkosti a stabilitě, a ne, jak se občas tvrdí, „ochraně před zářením“ nebo elektromagnetickými poli. Tato představa nepatří k biodynamické praxi skladování a zde se v žádném případě netvrdí. Věcně vzato je rašelina (nebo kokosové vlákno jako bezrašelinová alternativa) chemicky inertní médium regulující vlhkost; víc není potřeba. Praktický vedlejší účinek kokosového vlákna: i již rozmíchaný postřikový preparát v něm vydrží déle (viz dynamizace).