Popelový preparát (popel ze škůdců)

Co je popelový preparát?

Popelový preparát — v biodynamické tradici nejčastěji nazývaný „popel ze škůdců“ nebo „spalování“ — je pojem ze Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera (1924, GA 327, šestá přednáška). Steiner v něm popisuje postup regulace škůdců, který nepracuje bojem v obvyklém smyslu, nýbrž spálením jednotlivých kusů a rozptýlením vzniklého popela ve velmi zředěné podobě. Myšlenka za tím je Steinerovými slovy „ochromení rozmnožovací síly“ daného druhu tím, že se popel vrátí zemi.

Postup je určen jak pro živočišné škůdce (myši, hraboši, hmyz), tak — v pozměněné podobě — pro nežádoucí rostliny (plevele).

Steinerův pokyn

V šesté přednášce Zemědělského kurzu dává Steiner poměrně podrobný návod. U živočišných škůdců se jeden kus spálí za určité kosmické konstelace: pro myši Steiner uvádí dobu, kdy Venuše stojí ve znamení Štíra. Vzniklý popel se roztíráním („potencováním“) stále dále ředí a vynáší na zasažený pozemek, buď sypáním, nebo postřikem ve vodě.

Pro plevele popisuje Steiner obdobný postup se semenem nežádoucí rostliny, rovněž za určitých kosmických podmínek.

Použití a rozšíření

V biodynamické praxi se popelový preparát používá zřídka a obezřetně. Platí za citlivý pojem, za postup, který se v biodynamickém prostředí pohybuje mezi praktickým použitím a symbolickým úkonem. Maria Thunová jej začlenila do svých šetření o výsevních dnech a vedla konstelační kalendáře s doporučenými termíny spalování; jiné biodynamické školy (Wistinghausen, Stappung) zmiňují popelový preparát zdrženlivěji.

Na úrovni demeterovského podniku není popel ze škůdců standardizovaným opatřením, nýbrž možností, kterou využívají jednotlivé podniky — například proti trvalému přemnožení myší ve skladech nebo v obdobích silného tlaku hmyzu. Účinnost se v prostředí hodnotí různě; tvrdé studie neexistují.

Spalování kleštíka

Zvlášť diskutovaným použitím je spalování kleštíka včelího v biodynamickém včelařství. Myšlenka jde bod po bodu za Steinerovým pojetím: kleštíci se spálí za určitých kosmických podmínek, popel se naředí a umístí na úly nebo na letovou plochu. Jedno upřesnění je na místě: spalování není uznávaným postupem léčby varroázy, nenahrazuje žádnou ze zavedených metod (kyselina šťavelová, kyselina mravenčí, vyřezávání trubčího plodu) a z hlediska veterinárního práva není podáním léčiva.