Dynamizátor, sud a nářadí k míchání preparátů

Co je potřeba k míchání preparátů?

Roháček, křemenáček a kravincový preparát se před aplikací míchají ve vodě: to je dynamizace. Jsou potřeba dvě věci: nádoba, v níž se může vytvořit hluboký vír, a nářadí, které klade vodě odpor. O technice rozhoduje množství vody. Na zahradě stačí kbelík nebo káď a holá ruka. Na statku přibývá sud se zavěšeným míchadlem nebo dynamizační stroj.

Nádoba

• Tvar: v průřezu kulatá, válcová, s hladkými stěnami. Břichaté vinné sudy a nádoby s výraznými rameny vír brzy zbortí. Mírně kuželovitý sud, dole širší, se míchá snadno a skoro nepřetéká.
• Poměr: spíše vysoká než široká, zhruba průměr ku výšce 1 : 1,6 nebo 2 : 3.
• Plnění: nejvýše do dvou třetin, kbelík jen do poloviny. Při míchání voda stoupá u okraje.
• Materiál: dřevo, kamenina, sklo, měď, nerez nebo smalt. Vyloučen je pozinkovaný kov, hliník a rezavé sudy od oleje; plast jen tam, kde nic jiného není. Nádoba musí být čistá a nikdy nesměla přijít do styku s chemikáliemi ani éterickými oleji.
• Dno: vypouklé dno nesbírá usazeniny v rohu.

Sud na 200 litrů má průměr asi 58 centimetrů. To je pro většinu lidí příliš široké, aby v něm ještě míchali zprudka. Jak se míchá, popisuje heslo dynamizace.

Nářadí k ručnímu míchání

Nářadí musí klást vodě odpor. Tenká hůl vodou proklouzne a švih se ztratí. Osvědčily se pevně svázané otýpky březových větviček, soustružené dřevěné nástroje a hvězdicová míchadla z latí. Rozhoduje hloubka ponoru: kdo míchá jen horní polovinu, spodní nikdy nerozpohybuje.

Míchání holou rukou má svou výhodu. Člověk cítí teplotu, pozná, když se roháček špatně rozptyluje, a hned to napraví.

Kolik vody lze míchat rukou

Pro většinu lidí je 120 litrů horní hranice, má-li se míchat opravdu zprudka. Měřítkem je, zda člověk vodu hned rozpohybuje tak, že ho nese. Masson radí míchat najednou nejvýše 120 litrů rukou a nejvýše 250 litrů strojem (Masson 2015).

Dynamizátor svépomocí: zavěšené míchadlo

U zavěšeného míchadla visí míchací tyč na otočném bodě uprostřed nad sudem. Její váha nezatěžuje a páka dovoluje největší množství vody. Míchá se vestoje, lze míchat společně a bez přerušení se střídat (Stappung, kap. 16.6).

Takové zařízení tvoří nosná konstrukce, bod zavěšení a otáčení, míchací tyč a vlastní míchadlo. Zavěšení nese stropní trám nebo dva až tři trámy či tyče upevněné přímo na sudu. Nejpřesnější rozměry uvedl Georg Merckens v roce 1960 (podle Stappunga, kap. 16.6):

• koště z hrubých březových větviček, silné asi na čtvrtinu průměru sudu
• nahoře právě vyčnívá z vody, dole končí rovně uříznuté 5 centimetrů nad dnem
• naprosto rovná míchací tyč
• sud naplněný nejvýše do tří čtvrtin, obvykle ne víc než 160 litrů

Při míchání jsou lokty nejlépe těsně nad okrajem nádoby. Menší nádoby se proto staví výš.

Dynamizační stroje

Velké podniky a speciální kultury, které často stříkají, míchají i strojově (Masson 2015). Většina strojů napodobuje ruční míchání motorem a mění směr podle časovače. Stroje podle australského vzoru spouštějí změnu hladinovou sondou, jakmile vír dosáhne určité výšky, a blíží se tak rytmu ručního míchání (Masson 2015; Wistinghausen a kol., aplikace, kap. 2.3.6). Používají se i flowformy, kaskády, v nichž voda teče v kmitavých vírech.