Míchání biodynamických preparátů: návod k dynamizaci

Než se roháček, křemenáček nebo kravincový preparát dostanou na plochu, rozmíchají se ve vodě. Roháček a křemenáček hodinu, ve střídání hlubokého víru a kypícího chaosu, ve vlažné dešťové vodě. Bez této hodiny se preparát do vody nedostane.

Tento návod ukazuje, jak se míchá, ručně i s přístrojem, jaká voda a jaká teplota, kolik zvládne jeden člověk, které chyby jsou časté a jak rychle se potom stříká.

Co se při míchání děje

Voda se podél okraje rychle žene jedním směrem, až se uprostřed vytvoří kráter, který sahá skoro až ke dnu. Pak se směr otáčení plnou silou obrátí. Kráter se zhroutí, voda začne kypět, vzduchové bubliny se strhávají až úplně dolů a z tohoto nepořádku se v opačném směru hned buduje další kráter. Toto střídání běží bez přestávky až do konce hodiny.

Oba stavy mají svůj úkol. Kráter uspořádá vodu do vrstev a uvede do pohybu celou masu. Kypění tento řád zase rozbije a vmíchá zpět to, co se mezitím usadilo. Při kroužení totiž těžké částečky uprostřed klesají dolů. Bez silného kypění tam zůstanou ležet a z hmoty vypadnou.

Konzistence vody se přitom mění. Asi po půl hodině klesá vazkost, tekutina méně stříká, tón při míchání se prohlubuje, obsahuje víc vzduchu a dá se snáz pohybovat. S rukou ve vodě je cítit, že voda měkne. Roháček zhnědne a je hedvábný, rozmíchaná voda s křemenáčkem mléčně zbělá.

Co k tomu řekl Rudolf Steiner

Popis v Zemědělském kurzu je krátký a velmi konkrétní:

„Pak je ale nutné uvést celý tento obsah kravského rohu do důkladného spojení s vodou. To znamená, že teď je třeba začít míchat, a to míchat tak, že se míchá rychle na okraji vědra, míchá se dokola po obvodu, takže se uvnitř vytvoří kráter skoro až ke dnu, takže celek je skutečně dokola otáčením v rotaci. Pak se rychle otočí, takže celek teď kypí na opačnou stranu. Když se v tom pokračuje hodinu, dosáhne se důkladného prostoupení.“

Zemědělský kurz, čtvrtá přednáška

Na doplňující otázku dodal, na čem záleží: „Nesmírně mnoho záleží na tom, aby se dosáhlo důkladného prostoupení. Když se látka vlije do vody a zamíchá, zdaleka ještě nejde o skutečné prostoupení.“

Obsahuje to čtyři údaje a ty jsou měřítkem pro všechno další: rychle, venku na okraji, kráter skoro až ke dnu, obrat, dokud voda nekypí.

Pro křemenáček platí totéž, i ta hodina. Praktický pokus udělal Steiner sám jen jednou, v roce 1924 v Arlesheimu. Ehrenfried Pfeiffer ho popsal: vědro se naplnilo vodou, a protože nebylo nic jiného po ruce, posloužila jako míchadlo Pfeifferova vycházková hůl. „Rudolfu Steinerovi šlo především o to ukázat energické míchání, tvorbu trychtýře a rychlé obrácení směru otáčení.“

Hodina

Hodina je doba, za kterou se něco dovrší. Tak se tento údaj v biodynamické praxi chápe a tak se i dodržuje.

Podporují ho dva staré pokusy. Hans Heinze v roce 1940 zjistil, že roháček míchaný celou hodinu přinesl víc růstu než preparát míchaný jen 45 minut. Enzo Nastati a Maria Thunová došli nezávisle na sobě ke stejnému výsledku, že hodina je optimum. Ehrenfried Pfeiffer to řekl ještě jasněji: „Kdo třeba z pohodlnosti míchá kratší dobu nebo méně intenzivně, musí si neúspěch přičíst sám.“

Někteří si hodinu v duchu dělí, na tři úseky po dvaceti minutách nebo na čtyři čtvrtě. To je zvyk, ne předpis.

Dva preparáty jsou výjimkou. Kravincový preparát byl dynamizován hodinu už při výrobě a před aplikací potřebuje jen 15 až 20 minut. Rostlinné čaje a bylinné výluhy se rovněž míchají zhruba 20 minut.

Budík je lepší hodiny. Kdo se dívá na hodinky, přerušuje soustředění; kdo si nastaví budík, může hodinu promíchat, aniž by jednou vzhlédl.

Voda

Původ

Steiner mluvil o „obyčejné vodě“. Řekl to v Koberwitz, kde byla voda silně železitá. V praxi se od té doby udrželo staré zahradnické pořadí: nejdřív měkká dešťová voda, pak voda z rybníka nebo řeky, tvrdá studená studniční voda nakonec. Studniční a podzemní vodu lze nechat odstát na vzduchu, aby získala teplotu vzduchu.

Dešťová voda potřebuje trochu péče. V sudu se tvoří řasy, při dlouhém skladování může zahnívat a usazují se v ní larvy komárů. Pomáhají síťky proti hmyzu, tmavé uzavřené nádoby a pohyb vody. Prostředek na mytí nádobí do ní nepatří.

Tam, kde jsou vzduch a střechy zatížené, je dešťová voda horší volbou. A kde je voda z vodovodu chlorovaná, vyplatí se oklika přes sud na dešťovou vodu.

Teplo

Steiner řekl, že voda má být „snad trochu ohřátá“. Co se z toho v praxi stalo, lze vyčíst z údajů, které se nashromáždily za sto let. Téměř všechny leží v jednom rozmezí:

„Teplá jako ruka“ znamená v literatuře mezi 25 a 38 stupni, podle toho, koho se zeptáš. Kdo se drží 35 až 37 stupňů a bere dešťovou vodu, je na bezpečné straně.

Za ledové vody se nemíchá. Praktické měřítko: když se ti při sáhnutí do vody otřese tělo zimou, je moc studená.

Ohřej celé množství rovnoměrně, místo abys horkou vodu míchal do studené. Voda se nad plamenem ohřívá zespodu, takže buď při ohřívání pilně míchej, nebo zahřívej velmi pomalu. Během hodiny míchání se teplota udržovat nemusí, mírný pokles je normální. Kde je chladno a větrno, pomůže pytel kolem sudu.

Pro výpočet: ohřát 100 litrů z 15 na 35 stupňů vyžaduje 8,4 megajoulu, tedy něco přes dvě kilowatthodiny. Nad otevřeným ohněm, který do vody dostane jen malou část tepla, je to několik kilo dřeva. Osluněná jižní zeď, solární kolektor nebo plynový průtokový ohřívač pracují úsporněji. Elektricky ohřátá voda se v literatuře zásadně nedoporučuje.

Množství

Množství vody se řídí plochou a technikou postřiku. Doporučení posledních sto let se značně rozcházejí, protože se měnily trysky a přístroje:

Na domácí zahradě platí jednodušší pravidlo: vezmi nádobu, ve které se ti dobře míchá, tedy s celkovým objemem deset až třicet litrů, naplň ji do poloviny, míchej a výsledek rovnoměrně rozděl.

To, že se preparáty míchají celou hodinu, omezuje množství víc než cokoli jiného. Proto vývoj směřuje spíš k úspornější aplikaci než k větším sudům.

Nádoba

Tvar. V průřezu kulatá, válcová, s hladkými stěnami. Vypouklé vinné sudy vypadají hezky, ale moc se nehodí: dole je dno příliš malé, nedostaneš se dost daleko ven a vír se brzy zhroutí. Nádoby s výraznými rameny mají stejný problém. Mírně kuželovitý sud, který je dole širší, se míchá snadno a voda z něj skoro nešplouchá.

Poměr. Spíš vysoká než široká. Obvyklý je poměr průměru k výšce ve zlatém řezu, tedy zhruba 1 ku 1,6, nebo výšky k průměru 1,4 ku 1, případně průměru k výšce 2 ku 3. Vysoká nádoba má tu výhodu, že voda při intenzivním míchání nechce pořád přetékat.

Výška hladiny. Nejvýše dvě třetiny. Hladina při míchání u okraje stoupá. Vědro plníš jen do poloviny, protože malá množství se snadno roztočí, kráter je hlubší a voda stoupá výš. Vyznač si hladinu jako zářez ve stěně sudu nebo na tyčce, pak ji nemusíš pokaždé znovu měřit.

Materiál. Obvyklé jsou dřevo, kamenina, sklo, měď, nerezová ocel a smalt. Pozinkované a hliníkové nádoby se odmítají, rezavé sudy od oleje rovněž. Plast se toleruje tam, kde nic jiného není. Důležité je také, aby byla nádoba čistá a nikdy nepřišla do styku s chemií ani s éterickými oleji.

Dno. Rovná dna jsou rozšířená, klenutá platí za výhodnější, protože nemají hranu, kde by se hromadil sediment.

Všude se vyskytující sudy na 200 litrů mají průměr kolem 58 centimetrů. To je pro většinu lidí příliš velký průměr na to, aby v něm ještě dynamicky míchali.

Míchadlo

Musí vodě klást odpor. Příliš tenká tyč vodě uhýbá: voda náhle klade odpor, nástroj jde špatným směrem a švih je pryč. Vycházková hůl z roku 1924 byla nouzové řešení, ne doporučení.

Osvědčily se pevně svázané otepi březového proutí, soustružená dřevěná míchadla a hvězdicová míchadla složená z latí. Jako orientační míra pro zavěšené metlové míchadlo platí: tloušťka asi čtvrtina průměru sudu, nahoře ještě právě vyčnívá z vody, dole rovně uříznuté pět centimetrů nad dnem sudu.

Hloubka ponoření je místo, kde se nejvíc pokazí. Kdo míchá jen v horní polovině, dolní neroztočí, a co se dole usadí, už se do směsi nedostane.

Míchání holou rukou má svou vlastní přednost: cítíš teplotu, poznáš, když se roháček špatně rozptyluje, protože je moc tvrdý nebo obsahuje kamínky, a každou chybu můžeš hned opravit.

Jak se míchá

1. Postavit nádobu. Vodorovně, stabilně, aby neklouzala. Pokud stojí šikmo, voda na nižší straně stoupá a přetéká. Zkontrolovat to můžeš tak, že dokola změříš vzdálenost od horního okraje k hladině: všude stejná míra, pak stojí rovně.

1. Nalít a ohřát vodu. Po značku, tedy nejvýše do dvou třetin.

1. Přidat preparát. Roháček a kravincový preparát předem rozpusť v trošce vody, aby se rozptýlily. Křemenáček může přijít rovnou do vody.

1. Kroužit. Podél okraje, nasadit hluboko dole a rychle dostat na rychlost. Orientační hodnota je 150 otáček za minutu; při nižší rychlosti nevznikne hluboký kráter a při obratu žádné pořádné kypění. Nahoře je hranice zhruba 200 otáček, pak je to zbrklé a ztrácí se rytmus. Drž se s nástrojem těsně u stěny, ne uprostřed.

1. Obrátit. Plnou silou, celým tělem. U větších množství se obouruč opři do míchadla, jako bys tlačil vůz, a zapoj nohy. Nejvhodnější okamžik je, když míchadlo stojí po straně, ani úplně blízko, ani úplně daleko. Nejdřív vodu zastavit, nechat ji kypět, pak hned plnou rychlostí do opačného směru.

1. Opakovat, dokud není hodina plná. V malém vědru stojí kráter po deseti otáčkách, obracíš tedy každé dvě a půl vteřiny. U 150 litrů jsou možné čtyři obraty za minutu, ke konci hodiny ještě tři.

Neobracej podle hodin, ale podle vody. Pevné intervaly jedné minuty, jak je uvádějí starší návody, v praxi znamenají, že točíš naprázdno dokola, a to je přestávka.

Dobré znamení: voda nese. Když musíš pořád postrkovat, buď ještě nejsi na rychlosti, začal jsi příliš pomalu, nebo máš v sudu moc vody.

Kolik dokáže jeden člověk rozmíchat

Pro většinu lidí je 120 litrů horní hranicí, má-li se skutečně intenzivně míchat. Názorná míra pro všechno nad tím: rozmíchat 500 litrů je zhruba jako hodinu tlačit malé auto po dvoře, tam a zpátky, tam a zpátky.

Kritériem není, zda vodu nějak rozpohybuješ, ale zda ji hned roztočíš tak, že tě sama nese. Jinak je to moc vody.

Časté chyby

Téměř všechny chyby vedou k tomu, že se míchá málo intenzivně.

• Moc vody v sudu. Vůbec nejčastější chyba. Méně vody, zato pořádně.
• Příliš velký průměr. Při každé otáčce se musíš daleko předklánět a síla se ztrácí.
• Příliš tenké nebo nestabilní míchadlo. S tím se do vody nedá energicky zasáhnout.
• Ponořeno příliš mělce. Dolní polovina žije vlastním životem.
• Míchat uprostřed. Tam se točí rychle, ale hlavní masa vody venku skoro stojí. Kráter je úzký a trychtýřovitý místo široký a rovný.
• Pauza před obratem. Vytáhnout míchadlo, nechat dokmitat, počkat, až se voda uklidní, a pak pomalu budovat nový kráter: tak voda nekypí.
• Obracet podle hodin místo podle vody.
• Otáčivý pohyb zrychlovat pomalu, místo abys rychle dostal vodu na rychlost.
• Příliš vysoká hladina. Nahoře se voda točí ještě starým směrem, zatímco dole už běží nový, a obrat vyšumí.

Užitečné diagnostické znamení: když se hladina po obratu nejdřív uklidní, pak náhle vzkypí a pomalu se roztočí novým směrem, byl obrat příliš slabý.

Místo k míchání

Příjemné pro práci, se vším na dosah. Stín tam, kde je teplo, závětří tam, kde je chladno a vlhko. Pěkné řešení je místo, které má ráno slunce a odpoledne stín, protože křemenáček se míchá ráno a roháček odpoledne.

Pro zádové postřikovače postav sud asi 90 centimetrů nad zem, pak se postřikovač pohodlně zavěšuje i sundává. Výška stolu je příliš nízko. Kdo pracuje s vypouštěcím kohoutem, postaví sud tak vysoko, aby se pod něj postřikovač vešel.

Kdo míchá častěji, postaví si to jako řetěz: zásoba vody nahoře, pod ní ohřev, pod ním nádoba na míchání, pod ní postřikovač. Voda pak teče ze stupně na stupeň sama.

Řekni okolí předem, že budeš hodinu zaměstnaný na jednom místě. Rozhovory neruší, když lidé míchání respektují. Telefon zůstane stranou, protože by do té hodiny vnášel cizí lidi.

A zkušební běh před sezónou se vyplatí: postavit zařízení na míchání, naplnit čistou vodou, pár minut míchat, doladit. Celou hodinu zápasit s nástrojem, který nesedí, není dobrá hodina.

Přecezení a aplikace

Otázka cezení padla už v roce 1924. Steinerova odpověď: „Přecedit se to dá, to neškodí.“

Prakticky je to téměř vždy nutné, jakmile jsou ve hře trysky a čerpadla. Ucpané hadice uprostřed pole stojí víc času než cezení. Síto má být jemnější než průchod trysky; u membránových čerpadel se cedí na půl milimetru. Roháček s sebou nese víc hrubých částic než křemenáček, proto jsou obvyklé oddělené filtry pro oba.

Osvědčená řešení sahají od filtrační hadice s velikostí ok 0,2 milimetru přes válcová nerezová síta, která se při plnění sama proplachují, až po starou dámskou punčochu pro malá množství. Syntetické vlákno je lepší než přírodní, které bobtná a ucpává se. Veď tekutinu sítem zvenku dovnitř, pak zbytek zůstane venku a dá se opláchnout.

Aplikuje se rychle. Roháček do dvou až tří hodin, lépe hned. U kravincového preparátu máš zhruba tři dny času.

Míchat společně

Steiner myslel míchání od začátku jako něco, co dělá víc lidí:

„Dojde se k tomu, že se to bude dělat docela jednoduše v neděli jako zákusek. Pak se už jen tím, že člověk musí pozvat mnoho hostů a dělá to v neděli a má při tom potřebnou zábavu, dosáhne toho nejkrásnějšího.“

Hraběnka Johanna von Keyserlingk zaznamenala jeho radu ze stejného dne: „Máte tu vždycky tolik hostů, až dopijí své šálky kávy, dostane prostě každý nejdřív před sebe misku k míchání.“

Funguje to dodnes a mimochodem to řeší problém s množstvím. Colin Ross na Novém Zélandu aplikuje na 164 hektarech vinic a olivovníků roháček během tří odpolední, čtyři pětiny z toho kbelíkem a smetáčkem. Jeho klíč: ke každému stanovišti na míchání tři lidé, aby nikdo nebyl sám. Ti tři se střídají každých pět minut, a tak se švih udrží až do konce.

V západním Švýcarsku probíhá od roku 2009 otevřený den míchání, na který se zve dvakrát ročně. Průběh: od 15 hodin ohřívat vodu, k tomu krátký úvod, od 16 do 17 hodin společně míchat s neustálým střídáním, potom si každý odnese rozmíchaný preparát domů a aplikuje ho tam. Potřeba je jen dešťová voda a něco k vystříkání.

Co taková akce potřebuje: dost bezpečných zařízení na míchání, jednoho člověka, který hlídá čas a stará se, aby vždycky někdo míchal, a předem úvod. A preparáty by měly stát v centru, ne běžet jako bod programu na okraji statkové slavnosti.

Děti se dají snadno nadchnout. Bedýnka vedle sudu, aby do něj viděly, přesýpací hodiny, aby byl čas názorný, a raději míchat kravincový preparát, ten potřebuje jen 20 minut. Vysvětlení může být úplně jednoduché: nejdřív točíme pořád rychleji, až voda běží úplně rychle dokola. A pak přijde velký okamžik, rychlou vodu zastavíme, ona se brání a kypí a pění, a pak zase roztočíme.

Se strojem

Od určité velikosti podniku se míchá strojově. Míchací sudy s motorem mají často plovák nebo sondu, která obrátí směr otáčení, jakmile kráter dosáhne určité hloubky. Vyladit takový stroj, tedy rychlost otáčení, výšku a polohu míchacích lopatek a okamžik obratu, je jemná práce.

Steiner se k míchacím strojům vyjadřoval zdrženlivě a místo toho navrhoval míchat s hosty. Mnoho podniků to dnes dělá kombinovaně: roháček ručně, protože se může zapojit víc lidí, křemenáček brzy ráno strojově, protože v tu dobu se lidé hledají těžko.

Míchací stroje běžící bez dozoru jsou nejnebezpečnějším zařízením v celé práci s preparáty. Víko, které při otevření vypne motor, je naprosté minimum.

Časté otázky

Co znamená dynamizovat?

Rytmické míchání preparátu ve vodě, při kterém se střídá kráter a kypění. Používají se obě slova, míchání i dynamizace.

Jak dlouho se míchá?

Roháček a křemenáček hodinu. Kravincový preparát 15 až 20 minut, protože byl dynamizován už při výrobě. Rostlinné čaje a bylinné výluhy rovněž zhruba 20 minut.

Jak rychle musím točit?

Asi 150 otáček za minutu, tedy dvě a půl za vteřinu. Pomaleji nevznikne hluboký kráter a při obratu voda nekypí.

Jak teplá má být voda?

Nejobvyklejší údaj je 35 až 37 stupňů. Za ledové vody se nemíchá.

Kolik vody dokážu rozmíchat sám?

Rukou zhruba do 55 litrů, se zavěšeným míchadlem 120 až 160 litrů. Pro většinu je rozumnou hranicí 120 litrů.

Musím preparát předem rozpustit?

Roháček a kravincový preparát se rozpustí v trošce vody, aby se rozptýlily. Křemenáček může přijít rovnou do vody.

Smím vytáhnout ruku z vody?

Nakrátko, abys ji vložil do kráteru a nasadil protipohyb hluboko dole, to patří k technice. Vytáhnout ji a čekat, až se voda uklidní, je něco jiného: pak chybí kypění.

Musí jeden člověk míchat celou hodinu?

Ne. Střídání je obvyklé a u velkých množství rozumné, jen při něm nesmí vzniknout přestávka. Při předávání míchají oba chvíli společně.

Podle čeho poznám, že míchám správně?

Voda tě nese. Při obratu hned vzkypí, kypí až dolů, vzduchové bubliny se dostanou až ke dnu a během několika otáček stojí nový kráter.

Musím cedit?

Jakmile jsou ve hře trysky a čerpadla, ano. Síto má být jemnější než průchod trysky.

Jak rychle musím po míchání stříkat?

Roháček do dvou až tří hodin. Kravincový preparát vydrží zhruba tři dny.

Prameny

• Rudolf Steiner: Zemědělský kurz (GA 327), čtvrtá přednáška a příslušné odpovědi na otázky.
• Walter Stappung: Die Düngerpräparate Rudolf Steiners. Herstellung und Anwendung, kapitola 15 (voda) a kapitola 16 (míchání) včetně příloh 16A1 až 16A20.
• Pierre a Vincent Massonovi: Landwirtschaft, Garten- und Weinbau biodynamisch (2015), s. 29 až 41.
• Christian von Wistinghausen a kol.: Anwendung der Feldspritz- und Düngerpräparate.
• Ehrenfried Pfeiffer (1938 a 1955) k době míchání a k postoji při míchání.
• Georg Merckens (1960) k sestavení zavěšeného míchadla.
• Hans Heinze (1940) ke srovnání 45 a 60 minut míchání.