Biodynamické preparáty

Co jsou biodynamické preparáty?

Biodynamické preparáty jsou srdcem a určujícím znakem biodynamického zemědělství. Jde o řadu látek, které se vyrábějí podle pevných receptur z minerálních, rostlinných a živočišných surovin a v nepatrných, silně zředěných množstvích se aplikují na půdu, kompost a rostliny.

Pro pochopení je rozhodující: preparáty nehnojí v obvyklém smyslu. Nedodávají žádná podstatná množství živin; na hektar stačí několik set gramů, nebo dokonce jen gramy. Mají spíše řídit a uspořádávat procesy: oživovat půdu, řídit rozklad kompostu, podporovat zrání rostliny. V biodynamické řeči jsou „hmotnými nositeli“ sil, prostředkem, kterým se do podniku nevnáší hmota, ale kvalita. Výzkumník Hartmut Spiess shrnul vědecký pohled tak, že preparáty působí jako jakási regulace systému: vyrovnávají, normalizují, podporují rovnováhu.

Osm plus jeden: devět preparátů

Kánon zahrnuje devět preparátů s čísly 500 až 508, které lze rozdělit do tří skupin.

Dva polní postřikové preparáty se míchají ve vodě a stříkají. Roháček (500), z kravského hnoje v rohu, působí přes půdu a kořen. Křemenáček (501), z křemene v rohu, působí přes světlo a zrání. Jsou to protipóly: jeden „tlačí zdola nahoru“, druhý „táhne shora“.

Šest kompostových preparátů (502–507) se vkládá do kompostu a statkových hnojiv a řídí rozklad: řebříček (502), heřmánek (503), kopřiva (504), dubová kůra (505), pampeliška (506) a kozlík (507). Působí jako celek a zpravidla se používají společně.

K tomu přistupuje přeslička rolní (508), která se stříká jako čaj nebo odvar proti tlaku hub. Má zvláštní postavení a v užším smyslu není „preparátem“, ale ošetřujícím prostředkem, odtud formulace „osm, případně devět“ preparátů.

Dělba práce mezi preparáty

Už Ehrenfried Pfeiffer popsal v roce 1938 na základě svých pokusů, jak preparáty spolupůsobí: „Preparát 500 působí zvláště na růst kořenů a způsobuje tvorbu četných kořenových vlásků. Preparát 501 zvyšuje schopnost asimilace. Preparáty 502–507 posilují růst rostlin, přičemž 504 ovlivňuje zvláště chuťovou kvalitu, ostatní spíše výnosnost.“ Názorný je i obraz Elstrupa Rasmussena: roháček působí rozpínavě, křemenáček stahujícím způsobem a kompostové preparáty regulují látkovou výměnu mezi nimi.

Původ a souvislosti

Všechny preparáty vycházejí od Rudolfa Steinera a jeho Zemědělského kurzu (GA 327) z roku 1924. Steiner v něm podal receptury a jejich zdůvodnění; výslovně je chápal jako podnět k vlastnímu výzkumu, ne jako strnulý předpis. První preparáty vznikly ještě za jeho života: Ehrenfried Pfeiffer se s Itou Wegmanovou a Guntherem Wachsmuthem podílel na první várce roháčku 500. Podrobnou, dodnes platnou praxi výroby a použití rozpracovali pozdější autoři, především Eckard von Wistinghausen, Pierre Masson a Walter Stappung.

Jak biodynamické preparáty působí?

To je nejdiskutovanější otázka metody a poctivá odpověď rozlišuje tři roviny.

Biodynamický pohled

Podle Steinerova pojetí jsou preparáty „hmotnými nositeli duchovních sil“: mostem, přes který mohou uspořádávající síly z přírodních souvislostí působit v půdě a rostlině. Směrnice Demeter uvádějí, že preparáty otevírají půdu, rostlinu a zvíře „kosmickým a duchovním silám“. Nikolai Fuchs je výstižně nazývá „konstitučními prostředky“ pro zemědělský organismus: nepotírají příznaky, ale posilují půdu a rostlinu v nich samých.

Co výzkum zachycuje

Přehledy literatury (například Scheper, Raupp a Baars, 2009) naznačují, že roháček a křemenáček obsahují látky podobné hormonům, které mohou ovlivňovat rostlinu a půdní život. Několik autorů (například Carpenter-Boggs) popisuje účinek jako mikrobiální „očkování“: preparáty přinášejí a povzbuzují určité půdní mikroorganismy. V dlouhodobém hnojařském pokusu v Darmstadtu preparáty a vyzrálý hnůj prokazatelně zvýšily obsah humusu a biologickou aktivitu půdy (Raupp).

Celkový účinek

Příznačné je, že účinek lze jen zřídka připsat jediné naměřené hodnotě: projevuje se jako optimalizace celého systému a silně závisí na stanovišti, klimatu, počasí a vedení podniku (Spiess). Osm, případně devět preparátů je myšleno tak, aby spolupůsobily a uvedly „do pohybu“ celý podnik; lze je použít jednotlivě, nejlépe se však uplatní jako soubor.

Preparáty a hnojení

Časté nedorozumění: preparáty nenahrazují hnojení. Steiner je nazval „dodatečným hnojením“, které obvyklé hnojení hnojem, kejdou a kompostem „podstatně zvyšuje“, ne nahrazuje. Myšlenka v pozadí je, že dobré hnojení je především „oživení země“: půda má být živá, aby rostlina nekořenila v „mrtvé zemi“. Preparáty tuto živost podněcují; koloběh živin nadále nese kompostové a hnojové hospodářství podnikového organismu.

Preparáty a kvalita potravin

Pro biodynamické hnutí byla kvalita potravin od počátku vlastním cílem, ne nejvyšší výnos. Steiner viděl nebezpečí, že plodiny budou sice skvěle vypadat, ale budou „jen plnit žaludek“ a přestanou živit „vnitřní bytí“ člověka. Několik studií podporuje, že biodynamické produkty zde vycházejí dobře: ve studii na salátu (Heimler a kol., 2013) byl obsah hodnotných látek (antioxidantů) nejvyšší v biodynamickém zboží, vyšší než v bio a konvenčním. Často se uvádí lepší skladovatelnost, méně dusičnanů a výraznější chuť. Tato srovnání se většinou týkají celého systému; čistě oddělit podíl preparátů je metodicky obtížné.

Biodynamické preparáty a Demeter

Pro podniky Demeter nejsou preparáty volitelné, ale uznanou a závaznou pěstitelskou technikou. Roháček 500 se musí aplikovat nejméně jednou ročně na všech plochách, křemenáček 501 přiměřeně plodině a kompostové preparáty patří do všech organických statkových hnojiv. Právě tato povinnost odlišuje Demeter od všech ostatních svazů ekologického zemědělství (viz certifikace Demeter).

Co ukazují dlouhodobé pokusy

Dlouhodobý pokus DOK Výzkumného ústavu ekologického zemědělství (FiBL) porovnává od roku 1978 ve švýcarském Therwilu biodynamické, bioorganické a konvenční hospodaření. U biodynamického systému prokazuje vysokou úrodnost půdy s vyšším obsahem humusu a výrazně zvýšenou aktivitou půdních organismů.