Biodynamický preparát roháček 500: výroba — naplnit kravské rohy hnojem, zakopat, vykopat

Roháček, preparát 500, je půdní preparát biodynamiky. Používá se k podpoře půdního života a tvorby humusu a k tomu, aby kořeny šly do hloubky. Podniky Demeter ho aplikují nejméně jednou ročně na všech plochách.

Vyrábí se ze dvou věcí, které statek s kravami beztak má: z čerstvého kravského hnoje a z kravských rohů. Kolem svatého Michala, koncem září, přijde hnůj do rohů a rohy do země. Kolem Velikonoc se zase vykopou. V rohu pak leží tmavá, drobivá hmota, která voní lesní půdou.

Tento návod provede každým krokem: které rohy se hodí, jaký hnůj, jak se založí jáma, podle čeho poznáš povedený roháček a jak ho skladovat. Opírá se o pracovní sešity Christiana von Wistinghausena, příručku Waltera Stappunga, Pierra Massona a úvod do práce s preparáty od Demeter Schweiz.

Přehled na první pohled

Rok s roháčkem

Roháček potřebuje půl roku v půdě a několik týdnů přípravy. Kdo chce začít na podzim, opatří si koncem léta rohy a změní krmení krav.

• Srpen až září: opatřit rohy, odstranit kostní čepy, rohy vyčistit. Vybrat místo pro jámu. Krávy dostávají navíc seno, aby byl hnůj pevnější.
• Kolem svatého Michala: sesbírat hnůj, naplnit rohy, týž den zakopat.
• Říjen až březen: rohy leží v půdě. Mráz a sníh k tomu patří.
• Kolem Velikonoc: zkušební výkop, pak vykopat, jakmile půda oschne.
• Duben až léto: roháček skladovat a v prvních měsících často kontrolovat. Než se úplně uklidní, uplynou tři až šest měsíců.
• Jaro a podzim: míchat a stříkat na půdu.

Co potřebuješ

Pro samotný roháček:

• kravské rohy, čtyři na hektar a postřik
• čerstvý kravský hnůj, jeden litr na pět rohů
• místo s hlubokou, humózní půdou

Nářadí a pomůcky:

• kbelík s víkem a zednickou lžíci nebo lopatku na smetí ke sbírání
• lžíci, stěrku nebo úzké dřevěné lišty k vtírání, prkno z tvrdého dřeva k vyklepávání
• na větší množství plnič na klobásy
• rýč, lopatu, velkou lžíci na jemnou práci při vykopávání
• drátěnou smyčku nebo zahnutý drát k vyprázdnění špiček rohů
• kartáč na láhve a vodu na prázdné rohy
• nádobu z kameniny, hlíny, dřeva nebo skla a rašelinu nebo kokosové vlákno ke skladování
• sešit pro náčrt polohy jámy a termíny

Kolik potřebuješ

Wistinghausen k tomu uvádí jednoduchý výpočet:

hektary × postřiky × 4 = počet rohů rohy ÷ 5 = litry čerstvého hnoje

Podnik s 20 hektary a dvěma postřiky ročně tedy potřebuje 160 rohů a zhruba 30 litrů hnoje. Demeter Schweiz počítá s jedním až čtyřmi obsahy rohu na hektar. Podniky v přechodu, maloplošné podniky a ty s roztroušenými plochami berou dva až čtyři, dlouholeté a velké podniky Demeter i méně než jeden. Obsah jednoho rohu roháčku se dá zhruba obejmout jednou rukou.

V zahradnictví, zelinářství a ovocnářství počítá Wistinghausen s dvojnásobným až čtyřnásobným množstvím preparátů. Na domácí zahradu stačí obsah několika rohů. Přesto se vyplatí neplnit příliš skromně: Alan Johnstone zakopává nejméně osm rohů najednou.

Jeden roh lze použít třikrát až pětkrát. Kdo si jednou koupí sadu, potřebuje v dalších letech jen náhradu za rohy, které se odlupují nebo praskají.

Krok 1: Opatřit a připravit rohy

Jak poznáš kravský roh

Rudolf Steiner v Zemědělském kurzu výslovně požadoval kravské rohy. Volské rohy podle jeho slov s největší pravděpodobností nepůsobí, býčí poměrně slabě: „Proto také vždycky říkám kravské rohy, krávy jsou zpravidla ženského pohlaví!“

Kravský roh poznáš podle telecích kroužků. S každým porodem a nástupem laktace roh nějakou dobu méně roste do tloušťky a na jeho spodku vznikne zúžení. Kravský roh je těžký, silnostěnný, štíhlý a víceméně spirálovitě stočený až k plné špičce. Býčí rohy jsou silné a krátké, volské silné a dlouhé. Oba druhy mají tenčí stěny a znějí dutě, když na ně poklepeš.

Steiner nakreslil velikost na tabuli: asi 30 až 40 centimetrů, rohy allgäuského skotu. U domácích plemen pojme jeden roh 100 až 250 mililitrů. Velmi velké rohy, třeba od longhornů nebo zebu, jsou pro střední Evropu příliš velké. Masson zažil, že hnůj v nich zůstal zelený.

Nejlepší jsou rohy od krav středního věku. Helga Wagnerová bere rohy se třemi až osmi telecími kroužky. Wistinghausen doporučuje domácí zvířata, výpomocně krávy z vlastního kontinentu. Steiner mluvil o příbuznosti mezi rohy a krajinou: kráva, která se tři až čtyři roky pásla na nějaké půdě, k této půdě patří.

Odkud rohy pocházejí

Rohy vlastních krav se ke statku hodí nejlépe. Většina podniků jich ale potřebuje víc, než u nich vznikne, a mnohé nemají rohaté krávy. Od doby, kdy se rozšířilo odrohování, je kravských rohů málo. Zdrojem jsou sběrná místa biodynamických svazů a pracovních skupin, jatka a statky, které rohy prodávají upravené.

Rohy přímo z jatek jsou často vyvařené a sušené za horka. Stávají se křehkými, štípou se a vydrží méně let. Vařené, zdeformované nebo poškozené rohy se podle Wistinghausena nehodí.

Odstranění kostního čepu

Pokud rohy přijdou i s kostním čepem, dají se v igelitovém pytli na slunce, lehce se zakryjí slámou nebo se zahrabou do kompostu. Po pěti až čtrnácti dnech se roh dá z čepu stáhnout nebo vyklepat. Důležité je, aby rohy přitom zůstaly vlhké. Když blána mezi rohem a čepem vyschne, čep pevně drží.

Stappung tluče rohy vnitřní klenbou silně o tvrdou hranu, starou železniční kolejnici nebo silné prkno z tvrdého dřeva, dokud čep nevyletí. Doporučuje se volný prostor, čep letí rychle. Vyvařování se většina vyhýbá. Krátké spaření při 60 až 80 stupních, nejvýše 20 minut, spojení rovněž uvolní a roh nezkřehne.

Příprava rohů

Rohy, ve kterých už byl křemenáček, se na roháček neberou. Wistinghausen používá rohy na křemenáček jen jedinkrát. Před plněním se rohy vypláchnou čistou vodou. Uvnitř lehce vlhkým rohem hnůj lépe klouže.

Krok 2: Získat správný hnůj

Kvalita preparátu závisí na hnoji a hnůj závisí na kravách a jejich krmení. Stappung nazývá kravský hnůj zrcadlem vedení podniku.

Krávy a jejich krmení

Wistinghausen bere čerstvý, nepromíšený se slámou, pevný a dobře tvarovaný hnůj od březích krav. Nejlepší hnůj dává pastva nebo jetelotravní směs s přikrmováním senem nebo slámou. Siláž a řepný chrást v krmivu dělají hnůj pro roháček nevhodným. Ehrenfried Pfeiffer vylučoval hnůj nemocných zvířat a hnůj při intenzivním krmení jadrnými krmivy.

Kdo krmení pro preparáty cíleně upravuje, má několik osvědčených triků:

• Předložit seno. Stappung začíná měsíc před sbíráním krmit seno podle chuti a pomalu přechází z trávy na seno. To dává hnoji strukturu.
• Vysadit sůl. Uli Hack bere kravám pět až sedm dní před sbíráním solný liz, Masson v té době rovněž nekrmí sůl. Bez soli krávy méně pijí a hnůj zhoustne.
• Ošetřit krmivo křemenáčkem. Masson stříká koncem srpna nebo začátkem září křemenáček na dorůstající trávu. Zvlášť po vlhkém létě s málem slunce zůstává hnůj z neošetřeného krmiva jinak snadno zelený.
• Ustájit jednotlivé krávy. Kdo nechce převádět celé stádo, ustájí na pár dní dvě tři zaprahlé krávy a krmí je senem. Christoph Willer v Brodowinu potřeboval dva až tři dny, než byly kravince dost pevné.

Zkouška je jednoduchá. Stappung naplní roh a otočí ho. Pokud hnůj vyklouzne při nejmenším pohybu, je příliš vlhký.

Sbírání

Ve střední Evropě se sbírá kolem svatého Michala, koncem září, čerstvý na pastvině nebo ve stáji před nastýláním. Na pastvině se zajede zednickou lžící pod kravinec, nadzvedne se a položí spodní stranou nahoru do kbelíku. Tak se dají vybrat stébla, tráva a hroudy, než na něj přijde další kravinec. Ve stáji krávy rády kálejí ráno při vstávání. Kdo přijde brzy, zachytí kravince lopatou.

Nejlepší je čistý hnůj bez zeminy, trávy a podestýlky. Nejraději se plní ještě týž den. Peter Blaser pozoruje, že hnůj naplněný ještě teplý od krávy se přeměňuje nejlépe. Déle než dva dny podle Wistinghausena v kbelíku nezůstává, a nikdy ne v mrazu.

Krok 3: Naplnit rohy

Hnůj se rukou, lžící nebo dřevěnou špachtlí vtírá do otvoru. Pak se roh špičkou několikrát poklepe o prkno z tvrdého dřeva, aby se hnůj usadil až do špičky. Kámen je na roh příliš tvrdý. Jde to snáz, když se nejdřív naplní málo hnoje, poklepe se a pak se plní dál. Roh má být úplně plný, bez vzduchových bublin. Příliš silně tlouct není potřeba.

Je-li hnůj velmi měkký, zasune se předem až do špičky brčko. Při plnění uniká vzduch brčkem, potom se vytáhne.

Po naplnění se roh zvenku čistě otře. Peter Proctor odstraňuje ulpělý hnůj, protože přitahuje červy. Uzávěr z hlíny, měchýře nebo smoly roh nepotřebuje. Stappung ho považuje za zbytečný, s prasečími měchýři se mu hnůj přeměňoval hůř.

S plničem na klobásy

U větších množství se podle Wistinghausena osvědčil ruční plnič na klobásy. Stappung pracuje s nejširší plnicí trubkou, pro domácí rohy stačí délka dvanáct centimetrů. Nasune roh na trubku co nejdál a drží ho jen lehce, dvěma prsty. Když ucítí odpor, je špička plná a roh pomalu stahuje, u širokých rohů spirálovitým pohybem. Při výměně rohu otočí klikou kousek zpět, aby nic nevytékalo.

Válec se plní bez vzduchových kapes. Pokud se hnůj v trubce zastaví, píst se hned stáhne zpět a ucpávka se odstraní. Čistý, kašovitý hnůj neucpává, sláma a zaschlé krusty ano. Ve dvou to jde nejrychleji: jeden točí klikou, druhý drží rohy. Wistinghausen popisuje také násypku na sud s odpovídajícím pěchovadlem.

Krok 4: Založit jámu

Správné místo

Steiner požadoval půdu, která „není příliš jílovitá a není příliš písčitá“, a na doplňující otázku „nejmocnější kulturní vrstvu“. Pod kulturní vrstvou se podle Steinera nedosáhne žádného užitečného účinku. Wistinghausen kope do hluboké, humózní orné nebo luční půdy. Je třeba se vyhnout:

• zamokření
• prostoru koruny a kořenů stromů a keřů
• blízkosti zdí, silnic a příkopů
• ohradníkům a jiným elektrickým zařízením
• půdě, která byla ošetřena chemicko-syntetickými prostředky

Masson nové místo pro preparáty nejdřív dva roky obdělává a ošetřuje preparáty, než tam zakope. Kde je půda od přírody dobrá a léta se obhospodařuje ekologicky, jde to podle Stappunga i dřív.

Osvědčila se jáma v rohu pole, jejíž střed leží deset metrů od okrajů pole. Jiní ji zakládají blízko domu, kde ji mají na očích a mohou zasáhnout při velkém suchu nebo mokru. Místo se označí a ve statkovém sešitě zaznamená náčrtem a mírami od okraje pole. Od jam ostatních preparátů drží Wistinghausen pokud možno 50 metrů odstup.

Rozměry a uspořádání

Rohy přijdou 30 až 50 centimetrů hluboko do země, takže nad nimi leží 30 až 40 centimetrů zeminy. Je-li půda mělká, vykope se jáma 50 až 60 centimetrů hluboko a nasype se deset centimetrů humózní ornice.

Rohy se kladou těsně vedle sebe, otvorem o něco níž než špička. Tak se v nich nehromadí prosakující voda. Mezery se vyplní drobivou zeminou, kterou lze v případě potřeby rozdrobit mezi dlaněmi. Každý roh má být celý obklopený zeminou. Kde zůstanou dutiny, rostou tam houby. Možné jsou dvě až tři vrstvy nad sebou, mezi vrstvami je opět zemina.

Osvědčila se dlouhá, úzká jáma. Plní se od jedné úzké strany vrstvu po vrstvě a každý úsek se hned zasype výkopkem z dalšího. Na jaře se vyprazdňuje stejným způsobem. Nakonec se vrátí celý výkopek, nejlépe smíchaný s dobrou zeminou. Navrch se něco zaseje, například hořčice nebo luskoviny, aby místo bylo zatravněné.

Obtížné půdy

• Jíl, zamokření, hodně deště: jámu odvodnit nebo ji udělat mělčí a zeminu nahrnout nad rohy do kopečku. Tak to dělá i zahradnictví v Goetheanu. Hilde Pfeifferová na mělkých půdách „kopečkovala“ a kopeček zakrývala vyrýpnutými drny.
• Písek: do jámy přimíchat zralý kompost a trochu jílu. Proti vysychání pomůže zakopat o něco hlouběji.
• Mělká půda nebo skála: Peter Proctor přimíchává do jámy humózní zeminu nebo zralý kompost v poměru jedna ku jedné.
• Bohatá na vápník a velmi aktivní: vykopat brzy, než žížaly a půdní život preparát spotřebují.

Na domácí zahradě

Na zahradě se jáma zakládá nejsnáz: na vyklizeném záhonu, který zůstane přes zimu volný. Je tam dost kypré zeminy na malý kopeček. Místo leží blízko domu a na jaře ho člověk spolehlivě najde.

Krok 5: Přes zimu

Steiner popisuje zimu jako dobu, kdy je země vnitřně nejvíc oživená:

„A hnojný obsah kravského rohu se těmito silami, které tím přitahují z okolní země všechno, co je oživující a astrální, celý obsah kravského rohu se po celou zimu, kdy je tedy země nejvíc oživená, vnitřně oživí.“

Rudolf Steiner, Zemědělský kurz, 4. přednáška (GA 327)

Mráz k tomu patří. Na otázku, zda preparátům škodí, odpověděl Steiner, že právě v mrazu se země nejsilněji vystavuje kosmickým vlivům. Ochranu před mrazem jáma tedy nepotřebuje. Masson ji zakrývá vlnitým plechem, když hlásí hodně sněhu, protože sníh půdu příliš promáčí, a plech pokládá také měsíc před vykopáním, aby půda oschla.

Dlouho na hnoji nic není vidět. Podle Stappunga roháček ztmavne teprve v posledních dvou týdnech před vykopáním.

Krok 6: Vykopání

Kdy

Rohy zůstávají přes zimu v půdě až do jarních polních prací, ve střední Evropě většinou kolem Velikonoc. Demeter Schweiz uvádí konec března až konec dubna, někdy je roháček hotový až začátkem května. Masson vykopává v týdnu po Velikonocích.

Než otevřeš celou jámu, kopni na jednom místě na zkoušku. Je-li půda ještě mokrá po zimě, počká se, až oschne. Příliš dlouho se nečeká: od května se do rohů stěhují žížaly a rostoucí rostliny do nich vhánějí kořeny.

Jak

Rohy s roháčkem jsou odolné. Přesto se vyzvedávají opatrně, aby obsah předčasně nevypadl. Zvenku se lžící, kartáčem nebo hřbetem nože zbaví zeminy, hned po vykopání. Zemina drží vlhkost a rohu škodí.

Pak se rohy nejlépe nechají několik dní zaschnout pod střechou, rozložené nebo v naskládaných bednách. Zaschlý obsah vyklouzne snáz. K vyprázdnění se vždy dva rohy otvorem dolů nad nádobou o sebe udeří. Zbytek ze špičky vytáhne drátěná smyčka. U velkých množství pomůže stlačený vzduch přes dlouhou trysku.

Podle čeho poznáš povedený roháček

Povedený roháček je skrz naskrz tmavohnědý, vlhký, měkký a tvárný a voní humózní zeminou, ne hnojem. Dá se hníst a válet do kuliček, ale nelepí se na prsty. Masson přirovnává konzistenci k čerstvým žížalím exkrementům. Franz Dreidax popsal vůni při míchání jako lesní půdu, humus a fialky. Bílé podhoubí na povrchu je podle Petera Proctora dobré znamení.

Ne každý roh se povede. Tabulka pomáhá při posuzování:

Malé červené kompostové žížaly ve zralém roháčku jsou naopak vítané. Masson si jich cení jako součásti půdního života.

Dozrávání a skladování

Čerstvě z rohu ještě roháček není úplně uklidněný. Než se z jednotlivých válečků stane stejnorodá, drobivá hmota, uplynou podle Stappunga tři až šest měsíců. Pak trochu sesedne.

Skladuje se ve tmě, v chladu a bez mrazu v obalu z rašeliny. Wistinghausen ho skladuje buď v rohu, zabalený do suché rašeliny, nebo vyklepaný v nádobě ze dřeva, hlíny nebo kameniny, ze všech stran obklopené nejméně pěti centimetry rašeliny. Demeter Schweiz uvádí šest centimetrů rašeliny nebo deset centimetrů z poloviny rašeliny a z poloviny kokosového vlákna. Víko jen leží navrchu, preparát musí dýchat.

Osvědčily se koule. Obsah zhruba čtyř rohů se uhněte do koule o průměru osm centimetrů a nechá se několik dní zaschnout ve vzdušném stínu, právě tak, aby v ní už nemohly klíčit žížaly a semena. Tak roháček vydrží do dalšího roku.

V prvních dvou až třech měsících se často kontroluje. Je-li příliš mokrý, rozprostře se na několik hodin ve stínu na dřevěný rošt nebo bavlněnou tkaninu. Je-li příliš suchý, přidá se pár kapek dešťové vody. Pokud je žížal příliš mnoho, vyberou se a dají se na kompost.

Wistinghausen vyrábí roháček každý rok nově. Malý zbytek z předchozího roku se smíchá s čerstvým a spotřebuje. Celé skladování, od bedny na preparáty až po správné místo v domě, popisuje heslo Skladování preparátů.

Péče o prázdné rohy

Rohy se myjí hned po vyprázdnění, než v nich hnůj zaschne. Namočené se hnůj a zemina uvolní lépe, uvnitř pomůže kartáč na láhve a silný proud vody. Potom schnou na slunci nebo otvorem dolů. Úplně suché a bez zbytků hnoje se rozkládají pomaleji.

Steiner navrhoval uchovávat rohy v kravíně, a tam je mnozí skladují dodnes, vzdušně v pytli. Někteří označují každý roh zářezem za každý ročník. Když se lesklá vnitřní vrstva odlupuje nebo roh praská, nahradí se. Opotřebované rohy přijdou do výsadbové jámy stromů a keřů, kde dlouho živí půdní život.

Kolik je to práce

Demeter Schweiz zaznamenal časovou náročnost pro podnik s 30 hektary a dvěma postřiky roháčkem ročně:

Samotná výroba je hotová za pár dní, zbytek obstará zima. Demeter Schweiz nazývá vlastní výrobu léčebnou prací pro vlastní statek nebo zahradu.

Vyrábět společně

Roháček se rád dělá ve skupině. Jeden sbírá, dva plní, jeden kope. Stappung vyrábí své preparáty s celou skupinou a všechny zakopává týž den, blízko sebe, na doslech a dohled. Mnoho statků zve na den preparátů a v mnoha regionech existují kroužky pro preparáty, které vyrábějí a dělí se společně. Kdo nemá vlastní krávy, najde tam hnůj i rohy a naučí se práci po boku lidí, kteří ji dělají léta.

Z rohu na pole

Před aplikací se roháček hodinu míchá ve vlažné dešťové vodě: vytvořit hluboký vír, změnit směr, další vír. Celá technika je popsaná v článku Míchání preparátů.

Stříká se pozdě odpoledne nebo večer, ve velkých kapkách na půdu, na jaře a na podzim, když je půda teplá a vlhká. Kdo pracuje s kalendářem, klade roháček do sestupného Měsíce, nejlépe na kořenové dny. Množství, termíny a pravidla pro jednotlivé plodiny jsou v článku Aplikace roháčku 500.

Vyrobit sám, nebo koupit

Pro vlastní roháček potřebuješ přístup ke kravám, hrst dobrých rohů s telecími kroužky, jeden den kolem svatého Michala a místo s hlubokou půdou. První vlastní roháček je hotový na jaře. Pro podzimní postřik předtím a pro první roky, kdy se místo pro preparáty teprve vyvíjí, ho mnozí kupují hotový.

Präparatekiste vede vlastní roháček, balený pro zahradu i statek nebo volně na gramy, k tomu kravské rohy pro vlastní výrobu a kokosové vlákno ke skladování.

Časté otázky

Kdy se roháček vyrábí?

Plní a zakopává se na podzim kolem svatého Michala, od konce září do poloviny října. Vykopává se na jaře kolem Velikonoc, od konce března do začátku května.

Jaký hnůj se na roháček hodí?

Čerstvý, pevný kravský hnůj bez slámy, nejlépe od březích krav na pastvě nebo krmených jetelotravní směsí a senem. Žádný hnůj při krmení siláží, řepným chrástem nebo jadrnými krmivy a žádný od nemocných zvířat.

Mohu vzít i hnůj od koní, ovcí nebo koz?

Roháček se vyrábí z kravského hnoje. Steiner ho nazval „nepochybně“ nejlepším materiálem pro tuto práci.

Proč to musejí být kravské rohy?

Steiner výslovně požadoval rohy krav. Volské a býčí rohy se neberou. Kravské rohy poznáš podle telecích kroužků, jsou těžší, silnostěnnější a štíhlejší.

Kolik rohů potřebuji?

Čtyři na hektar a postřik. Na 20 hektarů a dva postřiky je to 160 rohů. Na zahradě stačí několik rohů. Alan Johnstone zakopává nejméně osm najednou.

Kolik hnoje potřebuji?

Jeden litr čerstvého hnoje na pět rohů.

Jak hluboko se zakopává?

30 až 50 centimetrů hluboko, s 30 až 40 centimetry zeminy nad rohy, v hluboké, humózní půdě bez zamokření.

Leží otvor nahoru, nebo dolů?

Otvor leží o něco níž než špička, aby se v rohu nehromadila prosakující voda.

Musím rohy uzavřít?

Ne. Uzávěr z hlíny, měchýře nebo smoly není potřeba.

Škodí mráz roháčku?

Ne. Mráz k zimě v půdě patří. Jen velmi mnoho sněhu může půdu příliš promáčet.

Podle čeho poznám dobrý roháček?

Tmavohnědý, vlhký, měkký a tvárný jako čerstvé žížalí exkrementy, s vůní humózní zeminy. Pokud ještě páchne hnojem nebo je zelený a mokrý, zůstane v půdě o pár týdnů déle.

Mohu nechat roháček v půdě, dokud ho nebudu potřebovat?

Steiner to považoval za možné. V praxi v létě napadají preparát i rohy žížaly a kořeny. Většina vykopává kolem Velikonoc a skladuje roháček v rašelině nebo kokosovém vlákně.

Jak dlouho roháček vydrží?

Dobře uskladněný, vytvarovaný do koulí a zaschlý, do dalšího roku. Vyrábí se každý rok nově.

Kolikrát mohu jeden roh použít?

Třikrát až pětkrát, dokud je sotva poškozený. Když se odlupuje nebo praská, nahradí se.

Mohu vyrobit roháček bez vlastních krav?

Ano, pokud si můžeš vzít čerstvý hnůj ze statku. Mnoho zahradníků se zapojuje do dne preparátů na statku nebo do kroužku pro preparáty.

Prameny

• Rudolf Steiner: Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft (Zemědělský kurz), GA 327, 4. přednáška a odpovědi na otázky, 5. přednáška, otázky 25 a 26; citováno podle Stappunga, kapitola 3.
• Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckard von Wistinghausen, Uli Johannes König: Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Feldspritz- und Düngerpräparate (Arbeitsheft Nr. 1), Verlag Lebendige Erde, oddíl „Hornmist-Präparat (500)“, „Aufbereitung und Lagerung“, „Bedarfsmengen“.
• Walter Stappung: Die Düngerpräparate Rudolf Steiners. Herstellung und Anwendung, kapitola 3 „Kuhhornmist-Präparat“ a kapitola 13 „Reifung und Lagerung der Präparate“; v nich Ehrenfried Pfeiffer, Franz Dreidax, Helga Wagner, Uli Hack, Christoph Willer, Peter Blaser, Peter Proctor, Alan Johnstone, Hilde Pfeiffer.
• Pierre a Vincent Massonovi: Landwirtschaft, Garten- und Weinbau biodynamisch (2015), kapitola „Hornmist (500 und 500P)“.
• Verein für biologisch-dynamische Landwirtschaft (Demeter Schweiz): Präparate. Einführung in die biodynamische Präparatearbeit, kapitoly „Feldspritzpräparate“ a „Zeitbedarf und Kosten für die Präparatearbeit“.
• Demeter e. V.: Richtlinien Erzeugung und Verarbeitung 2026, kapitola II.2.4.
• Wikipedie: Biodynamické zemědělství, Rudolf Steiner, Tur domácí, Odrohování, Žížala hnojní.